Celková fyzická zátěž a pracovní polohy z pohledu zákona o ochraně veřejného zdraví

Povinností všech zaměstnavatelů pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) je zařadit všechny své pracovní pozice do jedné ze čtyř kategorií práce. V podstatě se jedná o souhrnné hodnocení úrovně zátěže faktory rozhodujícími ze zdravotního hlediska o kvalitě pracovních podmínek.

Při zařazování prací do kategorií se stanoví kategorie rozhodujících faktorů v charakteristické směně. Za rozhodující faktory se považují vlivy, které při dané práci podle současné úrovně vědeckého poznání mohou významně ovlivňovat nebo ovlivňují zdraví.

Rizikové faktory mikroklimatických podmínek se člení na zátěž teplem a zátěž chladem; chemické faktory se člení na látky a směsi obecně, olovo, prach, karcinogeny, mutageny, látky toxické pro reprodukci a azbest; biologické činitele se člení na skupiny; fyzická zátěž se člení na celkovou fyzickou zátěž, lokální svalovou zátěž, pracovní polohy a ruční manipulaci s břemeny.

Za charakteristickou směnu se pokládá směna, která probíhá za obvyklých provozních podmínek, při níž doba výkonu práce s jednotlivými rozhodujícími faktory v daném časovém úseku odpovídá celoročně nebo v rozhodujícím období skutečné míře zátěže těmto faktorům.

Tento článek je zaměřen na pracovní polohy a celkovou fyzickou zátěž.

Pozn.

• Za celkovou fyzickou zátěž se považuje zátěž při dynamické fyzické práci vykonávané velkými svalovými skupinami, při které je zatěžováno více než 50 % svalové hmoty.
• Zdravotní riziko pracovní polohy se hodnotí při trvalé práci vykonávané zaměstnancem, zejména provádí-li opakující se pracovní úkony, při nichž si nemůže pracovní polohu volit sám, ale tato je přímo závislá na konstrukci stroje, uspořádání pracovního místa a pracoviště a charakteru prováděné práce.

Pokud zaměstnavatel (ve většině případů v zastoupení technikem/specialistou BOZP) zhodnotí, že na jeho pracovníky může působit faktor pracovní polohy nebo fyzické zátěže, musí být tato skutečnost PROKAZATELNÁ. Nejde jen tak jednoduše říct, že například skladník nebo prodavačka má pracovní polohu v kategorii práce 3.

Legislativa jasně definuje, že měření a vyšetření pro účely zařazení prací do druhé, třetí nebo čtvrté kategorie nebo změn zařazení prací do těchto kategorií, může zaměstnavatel provést jen prostřednictvím držitele osvědčení o akreditaci nebo držitele autorizace k příslušným měřením nebo vyšetřením, pokud není sám takto kvalifikovaný.

U pracovní polohy a fyzické zátěže nemusí vždy proběhnout měření, ale za určitých podmínek bude stačit provést odborné hodnocení, jak uvádí zákon o ochraně veřejného zdraví. Pro rizikové faktory fyzická zátěž nebo pracovní poloha může zaměstnavatel zařadit práce do druhé kategorie též na základě odborného hodnocení provedeného držitelem autorizace k vyšetření v oboru fyziologie práce.

Odborné hodnocení lze ale předložit krajské hygienické stanici jen v případě, že se bude jednat o kategorii práce 2. Proto je vhodné před samotným měřením projít si s pracovníkem akreditované firmy měřenou pracovní pozici nebo pracoviště, aby pracovník posoudil, zda bude nutné provést měření nebo bude stačit odborné hodnocení. Pracovníci bývají zkušení a mnohdy dokážou odhadnout, který způsob zvolit.

Je důležité zmínit, že pokud si zvolíte odborné hodnocení, tak protokol o odborném hodnocení musí obsahovat údaje o charakteru práce, místu výkonu práce, době výkonu práce, směnnosti, informace o manipulovaném materiálu, režimu práce, přestávkách na jídlo a oddech v průběhu konání práce, používaném nářadí, pohlaví zaměstnanců a jejich rotaci na jednotlivých pracovních pozicích a fotodokumentaci vztahující se k pracovnímu prostředí, pokud byla pořízena.

U pracovní polohy a fyzické zátěže je v zákoně ještě jedna důležitá informace, na kterou nesmí zaměstnavatelé zapomínat. Zákon stanovuje, že v případě, že se pro rizikový faktor fyzická zátěž nebo pracovní poloha vyskytne u zaměstnavatele nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání, je zaměstnavatel povinen do 6 měsíců ode dne uznání nemoci z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání předložit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví pro práci, při níž vznikla nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání, protokol o měření uvedeného rizikového faktoru.