Nemoc z povolání

Nemoc z povolání

Mnoho zaměstnavatelů se stále brání tomu, aby vysílali zaměstnance na vstupní a preventivní lékařské prohlídky, přestože jim to ukládá platná legislativa. Jedním z důvodů provádění těchto lékařských prohlídek je i předcházení vzniku nemoci z povolání a ochrana zdraví zaměstnanců, přestože celkový počet uznaných nemocí z povolání dlouhodobě klesá. „V posledních pěti letech to byl meziroční pokles v průměru o 80 případů, resp. o 6,4 procentního bodu. Je vysoce pravděpodobné, že tento klesající trend bude pokračovat i v dalších letech a spolu s ním budou klesat i celkové náklady související s nemocemi z povolání," konstatuje Státní zdravotní ústav – přehled vývoje počtu hlášených případů nemocí z povolání v letech 2004–2013 viz tabulka č. 1. Dále Státní zdravotní ústav uvádí, že v roce 2013 bylo v České republice hlášeno u 331 žen a 545 mužů celkem 1042 profesionálních onemocnění, z toho bylo 983 nemocí z povolání a 59 ohrožení nemocí z povolání. Pravidelným sledováním zdraví zaměstnanců můžeme některým nemocem z povolání předcházet.

Definici nemoci z povolání najdeme v NV č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání (toto NV je novelizováno NV č. 168/2014 Sb., s účinností od 1. 1. 2015). NV č. 290/1995 Sb. uvádí, že nemocemi z povolání jsou nemoci vznikající nepříznivým působením chemických (např. nemoc z olova nebo jeho sloučenin, nemoc z fluóru nebo jeho sloučenin, nemoc z chlóru nebo jeho sloučenin atd.), fyzikálních (nemoc způsobená ionizujícím zářením, zákal čočky způsobený tepelným zářením, nemoc způsobená přetlakem nebo podtlakem okolního prostředí apod.), biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání (příloha č. 1 uvedeného NV). Nemocí z povolání se rozumí též akutní otrava vznikající nepříznivým působením chemických látek.

Nejvíce nemocí z povolání bylo v roce 2013 diagnostikováno v Moravskoslezském kraji (celkem 281, tj. 28,6 % všech hlášených případů, obr. č. 1). Nejpočetnější kategorii hlášených nemocí z povolání v Moravskoslezském kraji představovala onemocnění způsobená fyzikálními faktory. Šlo o nemoci z přetěžování končetin - celkem 92 případů, o nemoci z vibrací - celkem 81 případů a o pneumokoniózu způsobenou prachem s obsahem volného krystalického oxidu křemičitého - celkem 70 případů¹⁾.

Nejvíce nemocí z povolání vzniklo u pracovníků při práci zařazené do rizikové kategorie 3 (celkem 399, tj. 40,6 % případů). V rizikové kategorii 4 vzniklo celkem 119 nemocí z povolání, v rizikové kategorii 2R to bylo 35 případů. Při práci nerizikové zařazené do kategorie 1 vzniklo 147 onemocnění, v nerizikové kategorii 2 to bylo 243 onemocnění. U 40 případů nebyla kategorizace práce dosud provedena¹⁾.

Při pracích, které byly kategorizovány jako nerizikové, vznikaly zejména kožní nemoci z povolání (133 případů), nemoci přenosné a parazitární (113 případů) a alergické nemoci plic a horních cest dýchacích (31 případů), u nichž dopředu nelze možnost onemocnění předvídat, protože se zde uplatňuje také individuální vnímavost jednotlivých osob¹⁾.

Pokud se už u zaměstnance nějaká nemoc z povolání objeví, o jejím uznání nerozhoduje tak jako v případě pracovního úrazu zaměstnavatel, ale určené zdravotnické zařízení na návrh/podnět ošetřujícího lékaře. Postup při uznávání nemocí z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání upravuje s účinností od 1. 4.2012 vyhláška MZ a MPSV č. 104/2012 Sb., o stanovení bližších požadavků na postup při posuzování a uznávání nemocí z povolání a okruh osob, kterým se předává lékařský posudek o nemoci z povolání, podmínky, za nichž nemoc nelze nadále uznat za nemoc z povolání, a náležitosti lékařského posudku (vyhláška o posuzování nemocí z povolání).

Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. Jako nemoc z povolání se odškodňuje i nemoc vzniklá před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to od jejího zařazení do seznamu a za dobu nejvýše 3 let před jejím zařazením do seznamu. Zaměstnavatel je povinen nahradit škodu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se odpovědnosti zcela nebo zčásti nezprostí.

Pro zaměstnavatele, kteří musejí odškodňovat nemoci z povolání, prozatím i v roce 2014 platí vyhl. č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, která by ovšem od 1. 1. 2015 měla být nahrazena vyhl. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění. Zaměstnavatel je povinen proplatit poškozenému ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, bolestné a ztížení společenského uplatnění. Odškodnění bolesti se určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách č. 1 a 3 této vyhlášky, a to za bolest způsobenou škodou na zdraví, jejím léčením nebo odstraňováním jejích následků; za bolest se přitom považuje každé tělesné a duševní strádání způsobené škodou na zdraví osobě, která tuto škodu utrpěla. Bodové ohodnocení škody na zdraví se vymezuje v lékařském posudku. Odškodnění ztížení společenského uplatnění se určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách č. 2 a 4 této vyhlášky, a to za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví. Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti. Bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění se vymezuje v lékařském posudku. 1 bod je v současnosti 120Kč.

Zaměstnavatel má povinnost vést evidenci zaměstnanců, u nichž byla uznána nemoc z povolání, která vznikla na jeho pracovištích, a uplatnit taková opatření, aby odstranil nebo minimalizoval rizikové faktory, které vyvolávají ohrožení nemocí z povolání nebo nemoc z povolání.

¹⁾ – zdroj: STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV, NEMOCI Z POVOLÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE 2013

Tabulka 1 - Vývoj počtu hlášených případů nemocí z povolání v letech 2004–2013, zdroj: Státní zdravotní ústav

Obrázek 1 - Struktura hlášených případů nemocí z povolání podle krajů vzniku, zdroj: Státní zdravotní ústav

Obrázek 2 - Struktura hlášených případů nemocí z povolání podle kapitol seznamu nemocí z povolání, zdroj: Státní zdravotní ústav

Autor: Ing. Kateřina Petrová, specialista BOZP a PO, civop@civop.cz