Osobní ochranné pracovní prostředky versus dress code

Mnoho společností po zaměstnancích vyžaduje, aby dodržovali dress code, popř. je v rámci zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) vybaví osobními ochrannými pracovními prostředky (OOPP). Dá se dress code požadovat za OOPP a o co se vlastně jedná?

Dress code nebo řidčeji dresscode je z angličtiny pocházející výraz pro pravidlo upravující způsob oblékání a obouvání k určité příležitosti a nebo v rámci standardu daného firmou. V češtině nemá ustálené alternativní označení. Ve firmách se nejčastěji používají stejné trička, mikiny, bundy  apod. s logem nebo názvem firmy, které slouží jako propagace dané společnosti a zároveň i k jednoduššímu rozlišení zaměstnanců od ostatních osob.

Dress code může být uplatňován i v některých školách, na úřadech, u soudů, v restauracích apod.

Obrázek - Základní rozlišení dress code

Může být dress code zároveň i OOPP?

Osobní   ochranné   pracovní   prostředky jsou  ochranné prostředky, které musí chránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené zvláštním právním předpisem a zároveň musí:

• být po dobu používání účinné proti vyskytujícím se rizikům a jejich používání nesmí představovat další riziko,
• odpovídat podmínkám na pracovišti,
• být přizpůsobeny fyzickým předpokladům jednotlivých zaměstnanců,
• respektovat ergonomické požadavky a zdravotní stav zaměstnanců.

V prostředí, v němž oděv nebo obuv podléhá při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění nebo plní ochrannou funkci, přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele jako osobní ochranné pracovní prostředky též pracovní oděv nebo obuv.

Z výše uvedeného vyplývá, že oděv, nebo obuv, který při práci podléhá mimořádnému opotřebení nebo znečištění nebo plní ochrannou funkci, je OOPP. V tomto případě by tedy dress code byl OOPP a zaměstnavatel si může dress code stejně jako OOPP dát jako daňový výdaj.

POZOR! Oděv a obuv, které plní podmínky OOPP, musí být zaměstnancům vždy předány oproti podpisu a zaměstnanec musí být seznámen s jejich používáním!

Pokud ale dress code neplní funkci OOPP (tím pádem nespadá pod BOZP), ale zaměstnavatel přesto vyžaduje, aby se ve firmě používalo/nosilo jednotné pracovní oblečení (stejnokroj, uniforma) z důvodu propagačních, reklamních nebo organizačních účelů, může si i tyto oblečení zahrnout do daňově uznatelných nákladů. Ovšem je zde podmínka, že oděv musí být nezaměnitelný s civilním oděvem zaměstnanců. Nezaměnitelnost se většinou zajišťuje našitím loga firmy, názvem, barvami apod.

Povinnost dodržovat určitý dress code by měl být upřesněn interním předpisem nebo zakotven v kolektivní smlouvě. Zejména by  zde měla být stanovena povinnost zaměstnanců používat pracovní oblečení pouze při výkonu zaměstnání a je zde vymezen charakter a podoba jednotného pracovního oblečení a všech jeho součástí. Ve většině firem je podoba oblečení vyobrazena i graficky. 

Dále existuje spousta společností, které žádné pracovní oblečení neposkytuje, ale určitý dress code je součástí nepsaných pravidel. Na pracovišti může být zaveden určitý styl oblékání, který by měli dodržovat i nově příchozí zaměstnanci. Na takový styl je pak dobré upozornit již při přijímacím pohovoru, popř. při nástupu do zaměstnání. Zaměstnavatelé na oděv můžou, ale nemusí zaměstnancům přispívat. Tyto oděvy nespadají do oblasti BOZP.

A v neposlední řadě máme pracovní pozice, kde se patřičný oděv považuje za jejich neodmyslitelnou součást a mnohdy není ani potřeba uvádět dress code v interních předpisech. Jedná se zejména o pozice manažerů, úředníků, ekonomů, obchodních zástupců, právníků, recepčních apod. U těchto zaměstnanců je již předpoklad, že do práce budou nosit především obleky a kostýmky.

Obrázek - Ukázka jak může vypadat firemní tričko