Práce v noci z pohledu BOZP

Práce v noci není u většiny lidí moc oblíbená, přesto v ní pracuje velké množství zaměstnanců. Velké procento výrobních podniků využívá nepřetržité dvanáctihodinové směny a nebo mají třísměnný osmihodinový systém. Podobně jsou na tom složky integrovaného záchranného systému, letecká a drážní doprava, pekárny a spousta dalších odvětví. Samozřejmě existují zaměstnanci, kteří si noční práce pochvalují, ale je jich mnohem menší procento než těch, kteří noční moc nemusí a to zejména z důvodu, že si po takovéto směně pořádně neodpočinou, tělo je jinak nastaveno a ne každý dokáže přes den spát. Práce v noci je náročnější i na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) a dnešní článek připomene základní povinnosti zaměstnavatele v péči o zaměstnance pracujícího v noci.

Jaká je vlastně definice práce v noci? Zaměstnancem pracujícím v noci se rozumí zaměstnanec, který odpracuje během noční doby nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích v průměru alespoň jednou týdně v období nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích.

Délka směny zaměstnance pracujícího v noci nesmí překročit 8 hodin v  rámci  24  hodin  po  sobě  jdoucích; není-li to z provozních důvodů možné,  je zaměstnavatel povinen rozvrhnout stanovenou týdenní pracovní dobu  tak,  aby  průměrná  délka  směny  nepřekročila  8 hodin v období nejdéle  26  týdnů po sobě jdoucích, přičemž při výpočtu průměrné délky směny   zaměstnance   pracujícího  v  noci  se  vychází  z pětidenního pracovního týdne.

POZOR! Je nutné rozlišovat mezi pojmy zaměstnanec pracující v noci a noční práce.

Noční práce je jakákoliv práce vykonávaná v době od 22.00 do 6.00 hodin. Za  dobu  noční  práce  přísluší  zaměstnanci dosažená mzda a příplatek nejméně  ve  výši  10 % průměrného výdělku. Je však možné sjednat jinou minimální výši a způsob určení příplatku.

Zaměstnanec pracující v noci musí odpracovat nejméně 3 hodiny v době od 22.00 hod. do 6.00 hod. v rámci 24 hodin po sobě jdoucích v průměru aspoň jednou týdně v období nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích.

Př. Pokud má zaměstnanec stále (nebo alespoň průměrně jedenkrát týdně) směny od 20 do 8 hodin, odpracuje celých 8 hodin v noční době a spadá tak do kategorie zaměstnanců pracujících v noci.

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci pro práci v noci je řešena zejména zákoníkem práce. Než se vůbec u zaměstnavatele začne provozovat tento model práce, je potřeba, aby práce v noci byla předem projednána s odborovou organizací (pokud u zaměstnavatele působí). Neméně důležité je, aby zaměstnanec pracující v noci byl vyšetřen poskytovatelem pracovnělékařských služeb před zahájením noční práce (vstupní lékařskou prohlídku, jde-li o posouzení zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o zaměstnání k práci v noci, hradí vždy případný zaměstnavatel vždy. Periodické prohlídky se provádějí v intervalu minimálně 1x 2 roky. Samozřejmě pokud zaměstnanec požádá o mimořádnou prohlídku, musí mu zaměstnavatel vyhovět.

Také je potřeba, aby tito zaměstnanci měli zajištěné přiměřené sociální zajištění, zejména možnost občerstvení. Dále musí být pracoviště vybaveno prostředky pro poskytnutí první pomoci, včetně zajištění prostředků umožňujících přivolat rychlou lékařskou pomoc – což v dnešní době mobilních telefonů není žádný velký problém.

Co se týká práce v noci u mladistvých zaměstnanců, tak se zakazuje zaměstnávat mladistvé zaměstnance prací přesčas a prací v noci.  Výjimečně mohou mladiství zaměstnanci starší než 16 let konat noční práci  nepřesahující  1  hodinu, jestliže je to třeba pro jejich výchovu  k  povolání,  a  to  pod dohledem zaměstnance staršího 18 let, je-li  tento dohled pro ochranu mladistvého zaměstnance nezbytný. Noční práce mladistvého  zaměstnance  musí  bezprostředně  navazovat na jeho práci připadající podle rozvrhu směn na denní dobu.

Pokud těhotná zaměstnankyně, zaměstnankyně, která kojí, nebo zaměstnankyně-matka do konce devátého měsíce po porodu, která pracuje v noci, požádá o převedení na jinou práci (ne noční), musí ji zaměstnavatel vyhovět.

Závěrem ještě zdůrazněme, že zaměstnanci pracující v třísměnném a nepřetržitém pracovním režimu jsou zařazeni do kategorie druhé z důvodu psychické zátěže a pracují-li dokonce pouze v noci, spadají do kategorie práce třetí. A s kategorizaci prací musí být prokazatelně seznámeni včetně dalších dokumentů nezbytných pro zajištění BOZP.