Vyplácení náhrad za ztrátu na výdělku při pracovním úrazu

Pracovní úraz nebo dokonce smrt zaměstnance je vždy nepříjemnou situací v každé společnosti a proto se jim zaměstnavatelé snaží v rámci bezpečnosti práce předcházet – různými školeními, prověrkami pracovišť, vybavením OOPP, pravidelnými kontrolami, revizemi, změnou technologických postupů apod. Přes všechna opatření v rámci BOZP se ale bohužel tu a tam nějaký ten pracovní úraz stane. Tím vzniknou zaměstnavateli povinnosti spojené s vyplácením náhrady za ztrátu na výdělku, vyplácení bolestného, ztížení společenského uplatnění atd., a v případě smrti zaměstnance i náhrada nákladů na výživu pozůstalých.

Tento článek není zaměřen na to, jaké konkrétní povinnosti má zaměstnavatel, popř. pojišťovna, při odškodňování pracovního úrazu, ale pokusíme se Vám přiblížit problematiku velmi často opomíjeného ustanovení v zákoníku práce (zákon č.262/2006 Sb.).

§ 382, odst. 2 zákoníku práce (po novele od 1. října 2015 bude tato formulace uvedena pod paragrafem 271m, odst. 2) uvádí, že: Náhradu za ztrátu na výdělku a náhradu nákladů na výživu pozůstalých je zaměstnavatel povinen vyplácet pravidelně jednou měsíčně, pokud nebyl dohodnut jiný způsob výplaty.

O co se tedy jedná?

Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti

• Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu nebo odměny z dohody a plnou výší nemocenského.
• Náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 přísluší zaměstnanci i při jeho další pracovní neschopnosti z důvodu téhož pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Průměrným výdělkem před vznikem škody podle věty první je průměrný výdělek zaměstnance před vznikem této další škody. Jestliže před vznikem této další škody příslušela zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 se zaměstnanci poskytne do výše částky, do které by mu příslušela náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kdyby nebyl neschopen práce.

Náhrada nákladů na výživu pozůstalých

• Náhrada nákladů na výživu pozůstalých přísluší pozůstalým, kterým zemřelý zaměstnanec výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat, a to do doby, do které by tuto povinnost měl, nejdéle však do konce kalendářního měsíce, ve kterém by zemřelý zaměstnanec dosáhl 65 let věku nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let.
• Náhrada nákladů podle odstavce 1 přísluší pozůstalým ve výši 50 % průměrného výdělku zaměstnance, zjištěného před jeho smrtí, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat jedné osobě, a 80 % tohoto průměrného výdělku, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat více osobám. Od částek připadajících na jednotlivé pozůstalé se odečte důchod přiznaný pozůstalým z důvodu smrti zaměstnance. K případnému výdělku pozůstalých se nepřihlíží.

Jak uvádí výše citovaný paragraf, zaměstnavatel je povinen náhradu za ztrátu na výdělku a náhradu nákladů na výživu pozůstalých vyplácet pravidelně jednou měsíčně, pokud nebyl dohodnut jiný způsob výplaty.

Pokud je pracovní neschopnost zaměstnance krátkodobá, většinou není s vyplácením problém. Po dodání všech podkladů je částka vyplacená zaměstnavatelem nebo pojišťovnou a z hlediska BOZP je vše v pořádku.

Pokud je ale pracovní neschopnost zaměstnance delší (3 měsíce, půl roku, rok...), ve většině případů zaměstnavatel čeká na doložení všech podkladů od zaměstnance (posudek o bolestném, lékařské zprávy, účelně vynaložené náklady v souvislosti s léčením atd.), a až poté se obrací na pojišťovnu a žádá o vyplacení náhrad. Nebo náhrady vyplatí sám s tím, že následně mu náhrady bude refundovat pojišťovna. Bohužel ale tento způsob vyplácení neodpovídá ustanovení zákoníku práce, neboť náhrady mají být vypláceny měsíčně, pokud ovšem není způsob výplaty dohodnut jinak.

Z tohoto důvodu důrazně upozorňujeme, že zaměstnavatelé, kteří náhrady nevyplácejí měsíčně, by si měli do svých interních směrnic zapracovat způsob výplaty náhrad – zda budou vyplácet sami nebo pojišťovna, v jakém intervalu nebo zda až po dodání všech podkladů apod. Samozřejmě zaměstnanci s tímto způsobem výplaty náhrad musí být seznámeni (nejlépe písemně, při nástupu do zaměstnání).

Poslední dobou se na tuto problematiku zaměřují při kontrole BOZP inspektoři práce a po zaměstnavatelích chtějí dokládat způsoby vyplácení náhrad. Při porušení ustanovení zákoníku práce mohou dát zaměstnavateli pokutu a závada se pak objeví i v protokole o kontrole.

Autor: Ing. Kateřina Petrová, specialista BOZP a PO, civop@civop.cz